Neexistuje jeden „nejlepší zdroj o urbanismu“. Urbanismus stojí na několika odlišných disciplínách:

• prostorové plánování a urbanistický návrh,

• veřejný prostor a každodenní život,

• doprava,

• ekonomika půdy a bydlení,

• správa města,

• veřejné finance,

• participace a politické rozhodování.

Častá chyba je číst pouze knihy o tom, jak má město vypadat. To vede k estetickému urbanismu bez porozumění tomu, proč se ve skutečnosti staví právě tak, jak se staví. Druhá chyba je opačná: číst pouze ekonomii a správu města a podcenit prostorovou zkušenost člověka.

Doporučil bych proto tento kombinovaný kánon.

1. Základní knihy pro pochopení města

Jane Jacobsová: The Death and Life of Great American Cities

Nejdůležitější výchozí kniha.

Jacobsová vysvětluje:

• proč fungují smíšené městské čtvrti,

• proč jsou důležité krátké bloky, aktivní přízemí a různé důvody k pobytu,

• jak vzniká přirozený dohled a bezpečnost,

• proč velké plánovací zásahy často zničí sociální ekosystém, který neumějí nahradit.

Její význam není v tom, že by nabízela univerzální předpis. Naučí vás pozorovat město zdola.

Omezení

Je založena hlavně na severoamerickém městě poloviny 20. století. Neposkytuje dostatečný návod pro:

• metropolitní správu,

• bytovou politiku,

• klimatickou adaptaci,

• ekonomiku půdy,

• řízení velkých investic.

Číst ji jako jedinou pravdu by vedlo k romantizaci stávajících čtvrtí a někdy i k odporu vůči potřebné výstavbě.

Jan Gehl: Life Between Buildings a Cities for People

Nejlepší praktický úvod do vztahu mezi fyzickým prostředím a lidským chováním.

Gehl učí sledovat:

• kde lidé stojí, sedí a chodí,

• jak rychlost dopravy mění sociální život,

• jak měřítko fasád působí na chodce,

• co podporuje dobrovolné a společenské aktivity,

• proč je potřeba měřit veřejný život, nikoliv jen dopravní průtok.

Je zvlášť užitečný pro náměstí, ulice, nábřeží a centra měst.

Omezení

Gehlova metodika je velmi silná na úrovni veřejného prostoru, ale slabší při řešení:

• cen bydlení,

• vlastnictví půdy,

• metropolitní dopravy,

• veřejných financí,

• střetu různých sociálních skupin.

Proto je potřeba ji kombinovat s ekonomií a governance.

Kevin Lynch: The Image of the City

Základní kniha o čitelnosti města.

Pracuje s prvky:

• cesty,

• hrany,

• oblasti,

• uzly,

• dominanty.

Pomáhá pochopit, proč jsou některá města snadno zapamatovatelná a orientovatelná, zatímco jiná působí beztvarým a zaměnitelným dojmem.

Pro vaše téma je důležitá tím, že pomáhá rozlišit skutečný genius loci od povrchního historizujícího dekoru.

Christopher Alexander a kol.: A Pattern Language

Obrovský katalog prostorových vzorců od regionu po detail domu.

Je užitečný jako:

• generátor otázek,

• zásobník prověřených prostorových vztahů,

• způsob propojení měřítka města, čtvrti, ulice a budovy.

Zacházet kriticky

Není to vědecky ověřený seznam univerzálních zákonů. Některé vzorce jsou kulturně podmíněné nebo příliš normativní. Používal bych jej jako inspiraci, ne jako stavební zákon.

Alain Bertaud: Order Without Design

Jedna z nejdůležitějších protivah k architektonickému pohledu na město.

Bertaud vysvětluje město jako trh práce propojený:

• dopravní dostupností,

• cenami půdy,

• hustotou,

• regulací výstavby,

• rozmístěním pracovních míst.

Klíčové poučení:

Urbanista nemůže libovolně nakreslit, kde budou lidé bydlet a pracovat. Musí chápat cenu času, dostupnost půdy a chování trhu.

Kniha je mimořádně důležitá pro pochopení:

• proč omezení výstavby zdražuje bydlení,

• proč administrativně požadované parkování deformuje město,

• proč je hustota ekonomický i prostorový fenomén,

• proč má doprava a využití území fungovat jako jeden systém.

Omezení

Bertaud má tendenci považovat tržní mechanismy za informativnější a adaptivnější než plánování, což je často správná korekce urbanistické svévole. Méně pozornosti však věnuje například:

• kulturnímu dědictví,

• nerovné vyjednávací síle,

• veřejnému prostoru jako společnému statku,

• sociálním a environmentálním externalitám.

Právě proto je cenný: nutí architektonicky orientovaného čtenáře zpochybnit vlastní předpoklady.

2. Nejlepší praktické manuály urbanismu

UN-Habitat: Urban Planning for City Leaders

Kdyby měl starosta přečíst jen jeden stručný manuál prostorového rozvoje, začal bych zde.

Je zaměřen na rozhodování městského vedení, nikoliv pouze na kreslení plánů. Spojuje:

• prostorový rozvoj,

• infrastrukturu,

• hustotu,

• veřejný prostor,

• etapizaci,

• ekonomickou realizovatelnost,

• institucionální kapacitu.

Jeho hlavní hodnota spočívá v tom, že zachází s plánováním jako s nástrojem řízení města, ne jako s výrobou barevné mapy. (unhabitat.org)

UN-Habitat: International Guidelines on Urban and Territorial Planning

Nejlepší globální rámec pro posouzení, zda je městské plánování:

• sociálně inkluzivní,

• prostorově integrované,

• environmentálně odpovědné,

• institucionálně proveditelné.

Není to technický návrhový manuál. Je to kontrolní rámec pro státy, regiony a města. (unhabitat.org)

UN-Habitat: Our City Plans

Velmi užitečná participativní metodika, zejména pro města, která nemají silný aparát a potřebují vytvořit proveditelný plán postupně. UN-Habitat ji řadí mezi své hlavní praktické nástroje městského plánování. (unhabitat.org)

NACTO / Global Designing Cities Initiative: Global Street Design Guide

Nejlepší vizuální a praktický zdroj pro navrhování ulic jako veřejného prostoru, nikoliv jako dopravního potrubí.

Obsahuje principy pro:

• chodce,

• cyklisty,

• veřejnou dopravu,

• bezpečné křižovatky,

• pobyt,

• zeleň,

• zásobování,

• různé typy ulic.

Jeho síla je v konkrétnosti: půdorysy, řezy, rozměry, varianty a logika návrhu. Guide stanovuje globální rámec, v němž mají být bezpečnost lidí a udržitelná mobilita prioritami městských ulic. (NACTO)

Omezení

Vznikl z prostředí, kde bývá nutné opravovat extrémně automobilový design. České historické město má jinou morfologii, právní prostředí i dopravní kulturu. Principy jsou přenositelné, konkrétní rozměry nikoliv automaticky.

Project for Public Spaces

Nejlepší praktická knihovna k placemakingu, tedy k vytváření a správě živých veřejných míst.

Je silná v tématech:

• pozorování uživatelů,

• aktivace místa,

• dočasné zásahy,

• práce s komunitou,

• programování prostoru,

• dlouhodobý management veřejných míst.

Důležitý je právě management. Veřejný prostor se nestane dobrým pouze kvalitním stavebním návrhem. Potřebuje provoz, péči, program a instituci, která se o něj stará. PPS poskytuje metodiky, školení a případové studie zaměřené na komunitně vytvářená veřejná místa. (pps.org)

Omezení

Pojem „placemaking“ se někdy redukuje na lavičky, květináče a kulturní program. To může estetizovat místo, aniž se vyřeší vlastnictví, dostupnost bydlení nebo vytlačování obyvatel.

World Bank: The Hidden Wealth of Cities

Výborný zdroj o veřejných prostranstvích, protože propojuje:

• plánování,

• financování,

• správu,

• ekonomickou hodnotu,

• veřejné i soukromé vlastnictví.

Pomáhá překonat představu, že veřejný prostor je jen nákladová položka nebo plocha, která zbude mezi budovami. (worldbank.org)

3. Nejlepší zdroje o governance rozvoje města

Zde bych byl ještě přísnější. Dobrá governance není „více participace“ ani „transparentnost“ sama o sobě.

Dobrá governance musí propojit:

• legitimní politické rozhodování,

• odbornou kapacitu,

• finance,

• majetek,

• veřejnou kontrolu,

• koordinaci různých úrovní státu,

• schopnost skutečně něco realizovat.

Město, které všechno veřejně projednává, ale nic nedokáže dokončit, nemá dobrou governance. Stejně tak ji nemá efektivní město, které rozhoduje neprůhledně a systematicky zvýhodňuje úzké skupiny.

OECD Principles on Urban Policy

Nejlepší výchozí rámec pro governance městského rozvoje.

OECD shrnuje své principy do tří hlavních dimenzí:

• scale – rozhodovat na správné územní úrovni,

• strategy – mít dlouhodobou a integrovanou strategii,

• stakeholders – koordinovat aktéry a zapojovat veřejnost.

Principy se zabývají také:

• metropolitní koordinací,

• propojením sektorů,

• daty a evaluací,

• kapacitou institucí,

• financováním,

• integritou a transparentností.

Je to velmi dobrá kostra, podle níž lze auditovat vlastní město. OECD vytvořila principy na základě více než dvaceti let práce s městskými politikami a doplnila je implementačním nástrojem. (OECD)

Praktické použití

U každého významného projektu se ptejte:

1. Je rozhodováno na správné úrovni?

2. Je projekt součástí dlouhodobé strategie?

3. Jsou propojeny doprava, bydlení, klima a finance?

4. Má město kapacitu projekt realizovat a provozovat?

5. Jsou známy odpovědnosti?

6. Bude výsledek měřen?

OECD Urban Policy Reviews

Velmi kvalitní případové analýzy jednotlivých zemí a jejich městských systémů.

Nejde pouze o soubor „best practices“. OECD zkoumá:

• roztříštěnost kompetencí,

• financování,

• vztah státu a obcí,

• metropolitní správu,

• bytovou a dopravní politiku,

• rozpory mezi deklarovanými cíli a skutečnými nástroji.

To je užitečnější než sbírka hezkých projektů, protože ukazuje institucionální příčiny výsledků. (OECD)

World Bank: Urbanization Reviews

Velmi dobrý rámec založený na trojici:

• plan – plánovat,

• connect – propojovat,

• finance – financovat.

Právě třetí část bývá v evropské debatě podceněná. Plán bez vazby na peníze, majetek a institucionální kapacitu je pouze přání.

Urbanization Reviews mají pomoci vedení měst rozhodovat o prostorovém rozvoji společně s infrastrukturou a financováním. (worldbank.org)

World Bank: Regenerating Urban Land

Praktický zdroj pro velká transformační území a brownfieldy.

Zabývá se:

• přípravou území,

• veřejnými a soukromými investicemi,

• rozdělením rizik,

• hodnotou půdy,

• etapizací,

• finanční proveditelností,

• veřejným přínosem.

Je užitečný zejména tam, kde občanská diskuse zůstává u výšky domů a fasád, zatímco skutečné rozhodování probíhá přes majetek, infrastrukturu a smluvní vztahy. (worldbank.org)

Lincoln Institute of Land Policy

Pro governance urbanismu je to jeden z nejcennějších zdrojů vůbec.

Specializuje se na spojení:

• půdy,

• daní,

• veřejných financí,

• územního plánování,

• land value capture,

• obecního majetku,

• dostupného bydlení.

Jeho zásadní přínos spočívá v pochopení, že městský rozvoj není jen regulace soukromých investorů. Město může aktivně pracovat s:

• vlastnictvím pozemků,

• pozemkovou politikou,

• zhodnocením vytvořeným veřejnou infrastrukturou,

• financováním investic,

• dlouhodobým držením strategického majetku.

Lincoln Institute nabízí publikace, výzkum i kurzy propojující plánování s financováním místní správy. (Lincoln Institute of Land Policy)

Cities Alliance: Guide to City Development Strategies

Výborný rámec pro vytvoření skutečné strategie rozvoje města.

Pracuje s pěti propojenými oblastmi:

• živobytí a ekonomika,

• environmentální kvalita a služby,

• prostorová forma a infrastruktura,

• finanční zdroje,

• governance.

To je přesně správné spojení. Městská strategie nemá být oddělený „strategický plán“ a „územní plán“, které se téměř nepotkávají. Má spojovat fyzické město s ekonomikou, službami a schopností realizace. (Cities Alliance)

Bloomberg Harvard City Leadership Initiative

Nejlepší zdroj pro vnitřní řízení radnice.

Zaměřuje se na to, co urbanistické publikace často ignorují:

• schopnosti starosty a vedení,

• fungování úředních týmů,

• organizační kulturu,

• rozhodování na základě dat,

• koordinaci odborů,

• řízení výkonu,

• komunikaci a občanské zapojení.

Je cenný, protože kvalitní plán může selhat na obyčejné neschopnosti organizace:

• nikdo nemá odpovědnost,

• odbory spolu nemluví,

• data se nepoužívají,

• projekty se nepředávají,

• po volbách se ztratí kontinuita.

Iniciativa zveřejňuje výzkum a bezplatné moduly zaměřené na městské vedení, správu, práci s daty a organizační kapacitu radnic. (Bloomberg Harvard Iniciativa Městského Vedení)

UCLG – United Cities and Local Governments

Nejlepší globální zdroj pro:

• místní demokracii,

• decentralizaci,

• víceúrovňovou správu,

• transparentnost,

• participaci,

• odpovědnost místních vlád.

Je užitečný jako protiváha technokratickému přístupu. Připomíná, že město není pouze provozní organizace, ale politické společenství.

UCLG provozuje globální komunitu praxe pro transparentní a otevřenou místní správu a soustřeďuje případové zkušenosti s participací, odpovědností a veřejnou integritou. (opengov.uclg.org)

4. Akademické časopisy

Pro seriózní práci je potřeba sledovat i výzkum. Zároveň bych varoval před nekritickým čtením akademických studií. Jedna studie málokdy poskytuje dostatečný základ pro městskou politiku. Hledejte opakované výsledky, systematické přehledy a srovnávací výzkum.

Journal of the American Planning Association – JAPA

Nejlepší spojení akademického výzkumu a praktického plánování.

Publikuje výzkumy, komentáře a recenze určené plánovačům, politikům i akademikům a dlouhodobě podporuje práci propojující praxi s výzkumem. (American Planning Association)

Je však výrazně ovlivněn americkým právním a institucionálním prostředím.

Urban Studies

Jeden z hlavních interdisciplinárních časopisů o městech.

Pokrývá:

• geografii,

• sociologii,

• politologii,

• ekonomii,

• plánování,

• veřejnou správu.

Je vhodný pro pochopení strukturálních vztahů, nikoliv jako jednoduchý manuál projektování. (JSTOR)

Cities

Doporučuji pro aplikovaný výzkum městské politiky, plánování, infrastruktury, udržitelnosti a governance.

Environment and Planning B: Urban Analytics and City Science

Silný zdroj pro:

• prostorová data,

• modelování,

• městskou morfologii,

• dostupnost,

• mobilitu,

• analytické metody.

Housing Studies

Pro bytovou politiku. Bez pochopení bydlení nelze seriózně mluvit o dobrém městě.

Transport Policy a Journal of Transport Geography

Pro vztah mezi:

• dopravou,

• dostupností,

• využitím území,

• chováním lidí,

• veřejnou politikou.

5. Zdroje, které jsou užitečné, ale je nutné je číst kriticky

Strong Towns

Silné v tématech:

• náklady rozptýlené výstavby,

• finanční udržitelnost infrastruktury,

• postupné malé zásahy,

• kritika automobilového suburbanismu.

Slabina: výrazně americký kontext a někdy příliš sebejisté zobecnění.

Bloomberg CityLab

Dobrá průběžná publicistika a případové studie. Vhodná pro sledování aktuálních témat, nikoliv jako konečný důkaz.

Planetizen

Užitečný rozcestník zpráv, komentářů, kurzů a odborné debaty. Opět silně zaměřený na USA.

Dezeen, ArchDaily a běžná architektonická média

Dobré pro sledování vizuální produkce a jednotlivých realizací.

Špatné pro pochopení města.

Publikují převážně:

• hotové fotografie,

• autorský popis,

• výjimečné stavby,

• málo informací o zadání,

• téměř nic o governance,

• téměř nic o provozních výsledcích po letech.

Fotogenická realizace není důkazem dobrého urbanismu.

6. Doporučená studijní cesta

První vrstva: jak lidé město používají

1. Jane Jacobsová – The Death and Life of Great American Cities

2. Jan Gehl – Life Between Buildings

3. Kevin Lynch – The Image of the City

Po této části byste měl umět město pozorovat, nikoliv pouze hodnotit podle fotografie.

Druhá vrstva: jak město fyzicky navrhovat

4. Jan Gehl – Cities for People

5. NACTO – Global Street Design Guide

6. UN-Habitat – Urban Planning for City Leaders

Po této části byste měl umět rozlišovat mezi:

• cílem,

• prostorovým principem,

• konkrétním návrhem.

Třetí vrstva: proč město vzniká právě takto

7. Alain Bertaud – Order Without Design

8. Lincoln Institute – vybrané texty o půdě a veřejných financích

9. World Bank – Urbanization Reviews

Po této části by mělo být zřejmé, že ceny půdy, doprava, regulace a finance nejsou vedlejší témata. Jsou součástí urbanismu.

Čtvrtá vrstva: jak město rozhoduje

10. OECD – Principles on Urban Policy

11. Cities Alliance – Guide to City Development Strategies

12. Bloomberg Harvard City Leadership Initiative

13. UCLG – materiály k otevřené místní správě

Po této části byste měl umět posuzovat nejen návrh, ale také:

• zadání,

• instituci,

• rozdělení odpovědnosti,

• financování,

• rozhodovací proces,

• kontrolu výsledku.

Můj nejužší výběr

Kdybych měl pro Klub za živou Prahu vybrat pouze sedm zdrojů:

1. Jane Jacobsová – The Death and Life of Great American Cities
   Pro pochopení živého města zdola.

2. Jan Gehl – Cities for People
   Pro veřejný prostor a lidské měřítko.

3. Alain Bertaud – Order Without Design
   Pro ekonomiku půdy, dostupnost a korekci architektonického idealismu.

4. UN-Habitat – Urban Planning for City Leaders
   Pro praktické strategické plánování.

5. OECD – Principles on Urban Policy
   Pro audit governance města.

6. Lincoln Institute of Land Policy
   Pro půdu, městský majetek, daně a financování.

7. Bloomberg Harvard City Leadership Initiative
   Pro to, jak má fungovat vedení města a radnice.

Nejsilnější kombinace není Jacobsová plus Gehl. Ta by vedla k velmi dobrému porozumění ulici, ale ne nutně k dobré správě města.

Nejsilnější kombinace je:

Jacobsová + Gehl + Bertaud + OECD + Lincoln Institute.

Tedy:

• život lidí,

• kvalita prostoru,

• ekonomická realita,

• kvalita institucí,

• schopnost financovat a realizovat.